Irwin Allen Ginsberg

Máte nějaké své oblíbené knihy či spisovatele? Zde si o nich můžete popovídat.
Odpovědět
Uživatelský avatar
jakarl
Příspěvky: 972
Registrován: sob 31. kvě 2008 18:15:54
Kontaktovat uživatele:

Irwin Allen Ginsberg

Příspěvek od jakarl » ned 27. črc 2008 17:48:03

Obrázek

Obrázek

Irwin Allen Ginsberg byl nejmladší ze skupiny beatniků. Narodil se 3.června 1926 v Newarku v New Jersey v židovské rodině. Jeho otec Louis Ginsberg byl středoškolský učitel a básník. Jejich styl psaní byl sice až moc odlišný, ale i přesto byl Louis pro Allena jistým hnacím motorem, stejně jako i jeho matka. Naomi Levy Ginsbergová, ruská emigrantka levicového smýšlení brzy po svatbě začla trpět duševními poruchami. Její věčné pocity pronásledování různými špióny ji dostaly do psychiatrických léčeben. Na její počest později napsal Allen báseň Kadiš, která se stala velkou výpovědí a vzpomínkou na ni.
Po dokončení střední školy v Patersonu odešel Allen na Kolumbijskou univerzitu, kde chtěl studovat práva, ale postupně se přeorientoval na studium anglistiky. Zde na univerzitě se i poprvé setkal s Kerouacem, Burroughsem a dalšími budoucími beatníky. Jednou byl na rok z univerzity vyloučen, když psal obscénní výroky na okna kolejního pokoje, ale roku 1948 získal bakalářský titul. Během studia se potýkal s problémy přijetí své vlastní homosexuality. Allen navazoval kontakty jak s muži, tak i s ženami. Zamiloval se i do živelného Neala Cassadyho, který ho však odmítl, což ho dlouhodobě poznamenalo. O pár let později se seznámil s Peterem Orlovským, který se stal jeho celoživotním partnerem v oblastni intimní, ale i duchovní a umělecké.
7.října 1955 připravil Kenneth Rexroth v Six Gallery v San Francisku čtení "šesti andělů na jednom jevišti" (Ginsberg, Lamantia, McClure, Whalen, Snyder a Kerouac-ke čtení se nakonec neodhodlal, ale pomáhal vytvořit příjemnou atmosféru a povzbuzoval recitátory). Allen se zde představil se svou novou básní Kvílení a během tohoto jediného večera vystoupal k nebi a stal se hvězdou. O rok později byla tato báseň s dalšími vydána v nakladatelství City Lights Lawrence Ferlinghettiho, který byl následně obviněn z šíření "nemravné litertury". Později byl osvobozen.
Allen hodně cestoval po Americe - severní i jižní, po Evropě, ale i Asii. Po vyhoštění z Kuby kvůli kritice vládních úřadů navštívil i Prahu, kde se sešel se svým přítelem Josefem Škvoreckým a na 1.máje byl zvolem desítkami tisíc studentů králem majálesu. Stal se velkým vzorem pro mladé lidi v době nesvobody, což se však nelíbilo komunistickým představitelům. Allen byl neustále sledován tajnou policií a následně vyhoštěn ze země. Po pádu komunismu naši zemi ještě párkrát navštívil, aby se zúčastnil ještě několika čtení.
Allen psal básně až do své smrti, která ho doběhla 5.dubna 1997. Zemřel na následky rakoviny jater ve svém newyorském bytě v přítomnosti svých přátel.
Mám Vás Rád

Uživatelský avatar
jakarl
Příspěvky: 972
Registrován: sob 31. kvě 2008 18:15:54
Kontaktovat uživatele:

Re: Irwin Allen Ginsberg

Příspěvek od jakarl » ned 27. črc 2008 17:51:49

ALLEN GINSBERG: KVÍLENÍ
Pro Carla Solomona

I/
Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené
šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu,
vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle
shánějící dávku drogy,
hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po
prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem
ve strojovně noci,
kteří v bídě a v hadrech a se zapadlýma očima
a podnapilí vysedávali a kouřili v nadpřirozené
temnotě bytů se studenou vodou, vznášeli se přitom
nad vrcholky velkoměst a kontemplovali o džezu,
kteří odhalili mozky Nebesům pod nadzemní dráhou
a spatřili mohamedánské anděly, jak se potácejí
prozřelí po střechách činžáků,
kteří procházeli univerzitami se zářivýma studenýma
očima, měli halucinace o Arkansasu a tragédii
Blakeova světla mezi válečnými vědátory,
které vyloučili z akademií pro bláznovství & publikaci
obscénní ódy na oknech lebky,
kteří křehli zimou v neholených pokojích ve spodním
prádle, pálili peníze v koších na odpadky
a naslouchali přes zeď Hrůze,
které zkopali do přirození, když se vraceli přes Laredo
s opaskem marihuany pro New York,
kteří polykali oheň v popatlaných hotelech nebo pili
terpentýn v Rajské uličce, smrt, nebo noc co noc
očistcovali svá torza
pomocí snů, pomocí drog, pomocí bdělých nočních
můr, alkoholu, ocasu a nekonečných prcponků,
nesrovnatelné slepé ulice hrůzných mračen a blesků
v duši, vyskakujících na telegrafní tyče v Kanadě &
Patersonu a osvětlujících celý ten nehybný svět Času
mezi nimi,
peyotlová ztuhlost hal, dvorek, zelený strom, hřbitovní
úsvity, opilost vínem nad vrcholky střech, výkladní
skříně, okresy marihuanových čundrů, neónově
blikající dopravní světla, záchvěvy slunce a měsíce
a stromů za halasných zimních soumraků
v Brooklynu, popelnicové tlachy a konejšivé
královské světlo myšlenky,
kteří se připevnili k vagónům podzemní dráhy na
nekonečných jízdách z Battery do svatého Bronxu
a křísili se benzedrinem, dokud je rámusení kol
a dětí neshodilo se zkřivenými ústy, mozky
vyklepanými k prázdnotě a zbavenými oslnivosti do
ponurého světla zoologické zahrady,
kteří tonuli celou noc v podmořském světle
u Bickforda, pak se vynořili a proseděli celé
odpoledne nad zvětralým pivem u opuštěného
Fugazziho a naslouchali třeskotu osudu na vodíkové
hrací skříni,
kteří hovořili sedmdesát hodin bez přestání, od parku
k silnici, k baru, k Bellevue, k muzeu,
k Brooklynskému mostu,
ztracený regiment platonických causeurů, vrhajících se
z požárních žebříků, z okenních rámů, z Empire
State Building, z měsíce,
klábosících, ječících, zvracejících a šeptajících fakta
a vzpomínky a anekdoty a přípitky na kuráž a šoky
z nemocnic a kriminálů a válek,
když předtím s jiskřivýma očima naprosto
neodvolatelně vyzvraceli během sedmi dnů a nocí
všechen intelekt, maso pro Synagógu házené na
dlažbu,
kteří se propadli do nicoty zenového New Jersey
a zanechali za sebou viditelnou stopu dvojsmyslných
pohlednic radnice z Atlantic City,
trpěli asijským potem a tangerským drcením kostí
a čínskými migrénami, když jim v pochmurně
zařízeném newarském sále zarazili další přísun drog,
kteří se toulali o půlnoci sem a tam po nákladovém
nádraží, lámali si hlavu kam jít a odešli
a nezanechali žádná zlomená srdce,
kteří si zapalovali cigarety v dobytčácích, dobytčácích,
dobytčácích rachotících sněhem k zapadlým farmám
v pradědečkovské noci,
kteří studovali Plotina, Poea, sv. Jana od Kříže,
telepatii a bopovou kabalu, poněvadž vesmír se
instinktivně zachvíval u jejich nohou v Kansasu,
kteří samotařili na ulicích v Idahu a hledali
vizionářské indiánské anděly, kteří byli
vizionářskými indiánskými anděly,
kteří si mysleli, že jsou jen šílení, když se Baltimore
třpytil v nadpřirozené extázi,
kteří odfrčeli v limuzínách s oklahomským Číňanem
z popudu maloměstského deště v pouličním světle
zimní půlnoci,
kteří se potloukali Houstonem hladoví a osamělí
a opuštění a hledali džez nebo sex nebo polívku
a následovali zářivého Španěla, aby si
pokonverzovali o Americe a Věčnosti, marná
námaha, a tak sedli na loď do Afriky,
kteří zmizeli v mexických vulkánech a nezanechali po
sobě nic než stín montérek a lávu a popel poezie
roztroušený v chicagském krbu,
kteří se znova objevili na Západním pobřeží
a vyšetřovali FBI, s plnovousy a v šortkách,
s velkýma pacifistickýma očima, tak smyslnýma
v jejich snědé pleti, a rozdávali nesrozumitelné
letáky,
kteří si vypálili cigaretami díry do paží na protest
proti narkotickému tabákovému dýmu kapitalismu,
kteří kolportovali superkomunistické pamflety na
Union Square, plakali a svlékali se, zatímco sirény
z Los Alamos je uječely a uječely i Wall Street
a píšťaly od přívozu na Staten Island ječely také,
kteří se s pláčem zhroutili v bílých tělocvičnách, nazí
a rozechvělí před soukolím jiných koster,
kteří pokousali detektivy na krku a s gustem kvičeli
v policejních antonech, neboť nespáchali žádný jiný
zločin kromě své vlastní divoké odvazové pederastie
a opojení,
kteří kvíleli na kolenou v podzemce a které odvlekli
ze střechy mávající genitáliemi a rukopisy,
kteří se nechali mrdat do prdele od svatouškovských
motocyklistů a vřeštěli radostí,
kteří kouřili ocasy a nechali si je kouřit od těch
lidských serafínů, námořníků, něžnosti atlantické
a karibské lásky,
kteří se ráno i večer pářili v růžových zahradách a na
trávnících veřejných parků a hřbitovů a štědře
utrušovali semeno každému, kdo přišel,
kteří donekonečna škytali a pokoušeli se zachechtat,
ale skončili uvzlykaní za přepážkou v Turecké lázni,
když je plavovlasý & nahý anděl přišel proklát
mečem,
kteří přenechali své milovníčky třem starým megerám
osudu, jednooké megeře heterosexuálního dolaru,
jednooké megeře mrkající z lůna a jednooké megeře,
která jen dřepí na zadku a přestřihává zlaté nitě
umělcova stavu,
které extaticky a nenasytně kopulovaly s lahví od piva,
s milencem, s krabičkou cigaret, se svíčkou a spadly
z postele a pokračovaly na podlaze a na chodbě
a skončily omdlelé na zdi s vizí vrcholné kundy
a spermatu vyhýbajícího se poslední ejakulaci
vědomí,
kteří oblažili pizdy miliónu dívek chvějících se
v zapadajícím slunci a ráno měli červené oči, ale
byli připraveni oblažit píču vycházejícího slunce,
blýskat zadnicemi ve stodolách a nazí v jezeře,
kteří si vyjeli kurvit se napříč Coloradem v myriádé
ukradených nočních auťáků, N. C., tajný hrdina
těchto básní, mrdálista a denverský Adónis -
radostná vzpomínka na nesčetné dívky oklácené na
prázdných parcelách v uličkách za hospodou,
v roztřesených brázdách biografů, na vrcholcích hor,
v jeskyních, nebo na vychrtlé číšnice s tím známým
zvedáním osamělých kombiné ve škarpách u silnic &
zvlášť tajným solipsismem hajzlů u benzinových
pump & také uliček rodného města,
kteří se vytratili v obrovských špinavých kinech, ve
spánku byli odvezeni, probudili se na neočekávaném
Manhattanu a vyhrabali se ze suterénů s kocovinou
po nelítostném tokajském a hrůzách ocelových snů T
řetí avenue & odvrávorali ke kancelářím pro
nezaměstnané,
kteří prochodili celou noc v botách plných krve po
zasněžených docích a čekali u East River, až se
otevře místnost plná horké páry a opia,
kteří vytvořili velká sebevražedná dramata v bytech ve
srázných březích Hudsonu pod válečným, modře
zatemněným reflektorem měsíce a jejichž hlavy
budou korunovány vavřínem zapomenutí,
kteří jedli dušené skopové fantazie nebo zažívali kraba
na bahnitém říčním dně v Bowery,
kteří plakali nad romantikou ulic s vozíky plnými
cibule a špatné hudby,
kteří seděli v bednách a dýchali ve tmě pod mostem
a zvedli se, aby instalovali klavíry na svých
kruchtách,
kteří kašlali v pátém patře v Harlemu korunovaném
plamenem, pod tuberkulózním nebem, obklopeni
bedničkami od pomerančů plnými teologie,
kteří si celou noc něco čmárali a rokenrolovali při
nadnesených zaříkávacích formulích, které ve žlutém
jitru byly slokami brblanice,
kteří si vařili shnilé zvířecí plíce, srdce, nožičky,
oháňku, boršč & tortilly a snili o čistě
vegetariánském království,
kteří se vrhli střemhlav pod náklaďáky s masem, když
hledali vajíčko,
kteří zahodili hodinky ze střechy, aby tak hlasovali pro
Věčnost mimo Čas & příštích deset let jim den co
den padaly na hlavu budíky,
kteří si třikrát a vždycky bezúspěšné podřezali žíly na
zápěstí, rezignovali a museli si otevřít starožitnické
krámy, kde si mysleli, že zestárli a plakali,
kteří uhořeli zaživa v nevinných flanelových oblecích
na Madison Avenue mezi explozemi olověného
verše & umělým dusotem ocelových regimentů
módy & nitroglycerinovým vřískotem reklamních
buzerantů & yperitem neblaze inteligentních
redaktorů, nebo byli přejeti taxíky Absolutní Reality,
kteří skočili z Brooklynského mostu, to se skutečně
stalo, a odkráčeli neznámí a zapomenutí do
přízračného polívkového opojení tmavých uliček &
hasičských vozů v Chinatownu a nikdo jim nedal
zadarmo ani pivo,
kteří v zoufalství vyzpěvovali z oken, vypadli z okna
podzemky, skočili do špinavého Passaicu, utrhli se
na černochy, brečeli na celou ulici, tancovali bosí po
střepech vinných sklenek, rozbili gramofonové desky
s nostalgickým německým džezem evropských
třicátých let, dopili whisky a hejkavě zvraceli do
zakrvácených záchodových mís, nářek a troubení
obrovských parních píšťal jim zněly v uších,
kteří se řítili po dálnicích minulosti, jezdili navštěvovat
jeden druhého do své bourákové Golgaty, do bdění
ve vězeňské samotě nebo do džezové inkarnace
v Birminghamu,
kteří za dvaasedmdesát hodin přefrčeli Ameriku, aby
zjistili, jestli já jsem měl vizi, nebo tys měl vizi,
nebo on měl vizi, jak nalézt Věčnost,
kteří cestovali do Denveru, kteří umřeli v Denveru,
kteří se vrátili do Denveru & čekali marně, kteří
bděli nad Denverem & hloubali & poustevničili
v Denveru a nakonec odešli, aby nalezli Čas & teď
je Denver bez svých hrdinů osiřelý,
kteří poklekali v lhostejných katedrálách a modlili se
navzájem za svou spásu a světlo a hruď, dokud duše
na okamžik neozářila své vlasy,
kteří rozpáčili své mozky ve vězení, když čekali na
neuvěřitelné zločince se zlatými hlavami a s šarmem
skutečnosti v srdcích, kteří v Alcatrazu zpívali sladké
blues,
kteří se uchýlili do Mexika vypěstovat si návyk, nebo
do Skalistých hor něžně milovat Buddhu, nebo do
Tangeru za hochy, nebo na Jihopacifickou k černé
lokomotivě, nebo na Harvard, do Narcissu, do
Woodlawnu, k davovým orgiím či k hrobu,
kteří žádali o přezkoumání duševního zdraví, když
obvinili rozhlas z hypnotismu & zůstali sami se
svým šílenstvím & rukama & zaujatou porotou,
kteří házeli bramborovým salátem na newyorské City
College po přednášejících o dada, kteří se osobně
dostavili na žulové schody blázince s oholenými
hlavami a šaškovskými řečmi o sebevraždě
a dožadovali se neprodlené lobotomie
a kterým místo ní poskytli konkrétní prázdnotu
inzulínu, metrasolu, elektrických šoků, hydroterapie,
psychoterapie, léčby prací, pingpongem & amnézií,
kteří ve smrtelné vážném protestu převrátili jen jeden
symbolický pingpongový stůl, krátce setrvali
v katatonii
a vrátili se po letech opravdu plešatí - kromě paruky
z krve a slz a prstů - k neskrývanému údělu šílence
z nemocničních oddělení mést pro blázny na
Východě,
zasmrádlé chodby Státu poutníků, Rocklandu
a Greystonu, hádající se s ozvěnami duše,
rokenrolující v půlnočních opuštěných lavicích,
v dolmenových říších lásky, snící o noční můře
života, těla proměněná v kámen těžký jak měsíc,
s matkou definitivně ******, a poslední fantastická
kniha vyhozená z okna činžáku a poslední dveře
zavřené ve čtyři ráno a poslední telefon, s nímž
místo odpovědi práskli o zeď, a poslední podnájem
vystěhovaný do posledního kusu mentálního
nábytku, žlutá papírová růže přidrátovaná na věšák
v šatníku, a dokonce i ta jen imaginární, nic než
nadějný kousíček halucinace -
ach Carle, dokud ty nejsi v bezpečí, nejsem já
v bezpečí, a ty teď jsi opravdu v nejhorší zvířecí
polévce času -
a kteří proto běželi zledovatělými ulicemi posedlí
náhlým vnuknutím o alchymii, o využití elipsy,
katalogu, metru & tetelivými plány,
kteří snili a dělali ztělesněné trhliny v Čase & Prostoru
s pomocí juxtaponovaných obrazů a chytili
archanděla duše do pasti mezi dva vizuální obrazy
a připojili elementární slovesa a dali dohromady
podstatné jméno se špetkou vědomí a vyskakovali
s objevem Pater Omnipotens Aeterne Deus,
aby znova stvořili syntax a měřítko ubohé lidské prózy
a stáli před vámi neschopni slova a inteligentní
a otřásaní hanbou, zavření, ale zpovídající se
z duše, aby se přizpůsobili rytmu myšlenky
v obnažené a neomezené hlavě
šíleného vandráka a anděla ubitého v Čase,
neznámého, ale přece jen zaznamenávajícího tady to,
co by bylo možno ponechat k vyřčení v čase, který
přijde po smrti,
a vzlétli převtěleni do přízračných šatů džezu ve stínu
zlaté trubky orchestru a odtroubili zaujetí nahé
americké mysli pro lásku do éli éli lamma lamma
sabachtani saxofonového výkřiku, který zmrazí
velkoměsta do posledního rádia
za pomoci absolutního srdce básně života, vyříznutého
z jejich vlastních těl a dobrého k snědku tisíc let.

II/
Jaká sfinga z cementu a z aluminia jim rozrazila lebky
a pozřela jejich mozky a fantazii?
Molochu! Samoto! Špíno! Šerednosti! Popelnice
a nedosažitelné dolary! Děti vřískající pod schody!
Chlapci vzlykající v armádách! Starci plačící
v parcích!
Molochu! Molochu! Noční můro Molocha! Molochu
nelásko! Mentální Molochu! Molochu těžkopádný
soudce lidí!
Molochu nepochopitelné vězení! Molochu zkřížené
hnáty bezduchý kriminále a Kongrese žalu!
Molochu, tvé budovy jsou rozsudek! Molochu
obrovský balvane války! Molochu paralyzované vlády!
Molochu, tvá mysl je ryzí mašinérie! Molochu, tvá
krev je koloběh peněz! Molochu, tvoje prsty jsou
deset armád! Molochu, tvá hrud je kanibalské
dynamo! Molochu, tvé ucho je dýmající hrobka!
Molochu, tvé oči jsou tisíc slepých oken! Molochu, tvé
mrakodrapy stojí v dlouhých ulicích jak Jehovové
bez konce! Molochu, tvoje fabriky sní a krákají
v mlze! Molochu, tvé komíny a antény korunují
velkoměsta!
Molochu, tvá láska je nafta a kámen bez konce!
Molochu, tvá duše je elektřina a banky! Molochu,
tvá bída je postrach génia! Molochu, tvůj osud je
mračno bezpohlavního vodíku! Molochu, tvé jméno
je Myšlenka!
Molochu, v tobě sedím opuštěný! Molochu, v tobě
sním o Andělech! Šílený v Molochovi! Kuřák ocasů
v Molochovi! Bez lásky a vykastrovaný v Molochovi!
Molochu, to ty jsi vstoupil do mé duše tak záhy!
Molochu, v tobě jsem vědomí bez těla! Molochu, tys
mě vyplašil z mé přirozené extáze! Molochu,
opouštím tě! Probuď se v Molochovi! Světlo proudí
z oblohy!
Molochu! Molochu! Robotské byty! neviditelná
předměstí! poklady koster! Slepé metropole!
démonické továrny! přízračné národy!
nepřemožitelné blázince! žulové ocasy! obludné
pumy!
Zlámali si vaz, když zvedali Molocha k Nebesům!
Dláždění, stromy, rádia, tuny! zvedající velkoměsto
k Nebesům, která existují a jsou všude kolem nás!
Vize! Znamení! halucinace! zázraky! extáze! odnesla
americká řeka!
Sny! Adorace! osvícení! náboženství! celý ten lodní
náklad citových sraček!
Průlomy! přes řeku! záchvaty vzteku a krucifixy!
odnesla potopa! Třeštění! Zjevení! Zoufalství! Deset
let zvířecích skřeků a sebevražd! Myšlenky! Nové
lásky! šílená generace! tam dole na skalách Času!
Skutečně svatý smích v řece! Všechno to viděli!
divoké oči! svaté výkřiky! Dávali sbohem! Skočili se
střechy! k samotě! Mávali! nesli kytice! Dolů k řece!
do ulice!

III/
Carle Solomone! Jsem s tebou v Rocklandu
kde jsi větší šílenec než já
Jsem s tebou v Rocklandu
kde se jistě cítíš hrozně divně
Jsem s tebou v Rocklandu
kde imituješ stín mé matky
Jsem s tebou v Rocklandu
kde jsi zavraždil svých dvanáct tajemníků
Jsem s tebou v Rocklandu
kde se směješ tomu neviditelnému humoru
Jsem s tebou v Rocklandu
kde jsme velcí spisovatelé na stejném strašlivém
psacím stroji
Jsem s tebou v Rocklandu
kde tvůj stav začal být vážný a rádio o něm přináší
zprávy
Jsem s tebou v Rocklandu
kde talenty tvé lebky už nepřipouštějí červy smyslů
Jsem s tebou v Rocklandu
kde piješ čaj z prsou starých panen z Uticy
Jsem s tebou v Rocklandu
kde vtipkuješ o tělech svých ošetřovatelek harpyjí
z Bronxu
Jsem s tebou v Rocklandu
kde řičíš ve svěrací kazajce že prohráváš v partii
skutečného pingpongu propasti
Jsem s tebou v Rocklandu
kde třískáš do katatonického piana duše je nevinná
a nesmrtelná nikdy by neměla bezbožné umřít
v ozbrojeném blázinci
Jsem s tebou v Rocklandu
kde ani padesát dalších šoků nikdy nevrátí zpátky
do těla tvou duši z jejího putování ke kříži
v prázdnotě
Jsem s tebou v Rocklandu
kde obviňuješ své doktory z choromyslnosti
a komplotuješ hebrejskou socialistickou revoluci
proti fašistické nacionální Golgatě
Jsem s tebou v Rocklandu
kde roztrhneš nebe Long Islandu a vzkřísíš
z mrtvých svého živého lidského Ježíše z nadlidské
hrobky
Jsem s tebou v Rocklandu
kde je pětadvacet tisíc šílených soudruhů všichni
společné zpívají poslední sloky Internacionály
Jsem s tebou v Rocklandu
kde se objímáme a líbáme Spojené státy pod svými
prostěradly Spojené státy které celou noc kašlou
a nedovolí nám usnout
Jsem s tebou v Rocklandu
kde nás elektrifikované probouzejí z komatu letadla
našich vlastních duší hřmící nad střechou přiletěla
svrhnout andělské pumy nemocnice se sama rozsvěcí
imaginární zdi se hroutí Ó vychrtlé legie běhají
venku Ó hvězdnatý šok milosrdenství věčná válka je
tu Ó vítězství zapomeň na své spodní prádlo jsme
svobodni
Jsem s tebou v Rocklandu
v mých snech z tebe kape jak jsi cestoval po moři
a kráčíš po dálnici napříč Amerikou v slzách ke
dveřím mého domku v Západní noci

SAN FRANCISCO, 1955-56

(Z angličtiny přeložil Jan Zábrana)
Mám Vás Rád

Uživatelský avatar
aquarkko
Příspěvky: 18
Registrován: úte 05. srp 2008 23:39:06
Kontaktovat uživatele:

Re: Irwin Allen Ginsberg

Příspěvek od aquarkko » pon 11. srp 2008 21:42:34

mě dostal Supermarket v Kalifornii :) a když jsem viděla Ginsberga číst svý básně a zpívat (satanužel jenom na videokazetě)

Uživatelský avatar
Garnok
Příspěvky: 234
Registrován: sob 14. led 2012 16:42:39

Re: Irwin Allen Ginsberg

Příspěvek od Garnok » čtv 07. lis 2013 16:03:32

Ginsberg je jeden z mých nejoblíbenějších básníků. Oceňuji na něm především asociace a velice "svobodný" styl psaní. I témata jsou mi blízká. Mezi mé oblíbené básně patří třeba Kadiš a samozřejmě Kvílení, které překonává většinu toho, co jsem kdy četl...
"Ucítil jsem závan křídel šílenství" Baudelaire

Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti